00

Úvod do problematiky

Následující sdělení volně navazuje na téma implantačních systémů prezentované zde, na portálu DentalChoice.cz. Jedním z faktorů, které mají zásadní vliv na primární i sekundární stabilitu implantátů je bezesporu nabídka kosti v okolí plánovaného umístění implantátu. Ta však, v řadě případů, nemusí nabízet takovou kvalitu a objem, které jsou vhodné pro implantaci s předpověditelným úspěchem. Náhradní kostní materiály a moderní augmentační techniky jsou řešením pro většinu známých problémů v ohledu na nedostatečnou nabídku kvality či objemu kosti. V tomto sdělení naleznete základní informace o náhradních kostních materiálech dostupných na našem dentálním trhu, o jejich členění a informace o vlastnostech a parametrech těchto materiálů, které naleznete v navazujícím interaktivním přehledu produktů na tomto webovém portálu.

Hlavním důvodem augmentací v dentální implantologii je potřeba vyplnění defektů, jejich reosifikace, případně zajištění potřebného objemu a kontury kosti pro zavedení implantátu. Doplnění kostní hmoty či náhradního kostního materiálu v rámci řízené kostní regenerace (GBR – Guided Bone Regeneration) se však používá i z jiných důvodů, např. u kostních defektů po extrakcích či nádorech, prevenci atrofie alveolu nebo ošetření parodontálních defektů. Základní princip všech augmentačních technik je však shodný. Tedy doplnit nebo umožnit znovuvytvořit kostní hmotu tam, kde je to v rámci zvolené terapie nebo plánovaného zákroku nezbytné. Převážně v případě defektů většího rozsahu se k augmentaci používá dodatečného kostního materiálu (např. autogenní kosti) nebo náhradního kostního materiálu v partikulární nebo bločkové formě. Tento materiál zde v podstatě plní funkci potřebného stavebního materiálu. U defektů menšího rozsahu nebo v případě doplnění použitých kostních bločků dalším materiálem pro modelaci potřebných kostních kontur se používají především náhradních kostní materiály, v případě technik GBR plnících funkci lešení pro nově vrůstající kostní buňky.

Augmentační materiály lze kategorizovat podle původu jejich materiálu následujícím způsobem:

  • Autologní materiály – využití vlastního kostního materiálu příjemce
  • Homologní materiály – původ od jedince stejného species, ovšem rozdílného od příjemce
  • Xenogenní (heterologní) materiály – materiály pocházející od jiného species
  • Syntetické materiály – synteticky vyrobené materiály různého složení


Autologní materiály
Autogenní (pacientova vlastní) kostní tkáň byla dlouho považována za tzv. zlatý standard díky vysoké biokompatibilitě, totožnému genetickému základu i nulovému riziku zkřížené infekce či reinfekce. Limitujícím faktorem u autogenní kosti je dostupné množství takového materiálu a možné odmítnutí odběru autogenních transplantátů (především u větších objemů) ze strany pacienta z různých příčin.

Homologní materiály
Náhradní kostní materiál původem stejného species, avšak geneticky nekompatibilní. Tento materiál lze získat ve formě lyofilizované kostní tkáně (FDBA) nebo demineralizované lyofilizované kostní tkáně (DFDBA). Výhodou těchto materiálů je možnost využití jejich dostatečného množství v rámci nabídky kostní banky. Nevýhodou je možné, byť díky přísně kontrolovaným podmínkám odběru i zpracování, riziko zkřížené infekce nebo reinfekce.

Xenogenní (heterologní) materiály
Jedná se o náhradní kostní materiál původem odlišného species od příjemce. Xenogenní materiály lze dále kategorizovat dle přesného původu (původce) např. na bovinní (hovězího původu), ekvinní (koňského původu), porcinní (vepřového původu) nebo přírodní korál apod. Výhodou těchto dnes hojně využívaných materiálů jsou velmi podobné chemické a fyzikální vlastnosti s humánním kostním materiálem a v podstatě neomezené množství tohoto materiálu. Nevýhodou může být potenciální riziko zkřížené kontaminace nebo reinfekce. Veškeré běžně dostupné produkty vyráběné z materiálů xenogenního původu jsou v rámci výrobních procesů zbavené proteinů a potenciálních zbytků bakterií, virů a prionů. Řada studií z posledních let potvrzuje u granulí osteokonduktivních xenogenních materiálů prediktabilní tvorbu nové vitální kosti.

Syntetické materiály
Jsou synteticky vyrobené materiály různého složení. Nejčastěji se můžeme setkat s produkty na bázi hydroxyapatitu, trikalciumfosfátu nebo jejich kombinace. Dalšími materiály jsou např. polyglykolidové kopolymeráty nebo polylaktidové kyseliny apod. Dnes vyráběné syntetické náhradní kostní materiály jsou velmi podobné přirozeným materiálům svou mikro a makroporozitou. Tyto materiály jsou zcela prosté proteinů i rizik zkřížené kontaminace či reinfekce vzhledem k jejich syntetickému původu. 

Atributy, parametry
V přehledu produktů, který navazuje na tento úvod do problematiky, můžete nalézt řadu základních informací o vlastnostech a parametrech jednotlivých produktů. Jako v každém našem přehledu v rámci projektu DentalChoice.cz jsme pro vás tyto informace získali v rámci systému jednotného dotazování výrobců a distributorů a zpracovali do přehledné tabulky. V té naleznete informace o výrobci a distributorech konkrétních produktů v rámci ČR a SR. Názvy distributorů jsou současně aktivními odkazy, díky nimž můžete nalézt na webových stránkách těchto firem podrobnější informace a kontakty. Dále pak informaci o původu materiálu dle výše uvedené kategorizace. Následuje informace o složení materiálu včetně případných dalších specifikací. V dalším řádku tabulky naleznete informaci o tom, v jaké formě či formách je dodáván konkrétní náhradní kostní materiál (např. kostní bločky, válečky, granule, gel apod.). Další údaj deklaruje vstřebatelnost náhradního kostního materiálu a případnou dobu resorpce. Posledním údajem v tabulkovém přehledu je informace o dodávaném množství s případnou další specifikací.

 

Libor Kokšal

00
00
TISK STÁHNOUT PDF
X
... content ...

Při poskytování služeb nám pomáhají cookies. Používáním webu s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

OK